O smrti

Pak promluvila Almitra a řekla, A nyní bychom se chtěli zeptat na smrt.

A on pravil:

Chtěli byste poznat tajemství smrti.

Ale jak ho můžete nalézt, jestliže nehledáte v srdci života?

Sova, jejíž k noci poutané oči jsou ve dne slepé, nemůže odhalit tajemství světla.

Pokud skutečně chcete spatřit duch smrti, otevřte své srdce dokořán tělu života.

Neboť život a smrt jedním jsou, tak jako jsou jedním řeka a moře.

 

V hloubi vašich nadějí a touhy spočívá tiché poznání toho, co bude následovat.

A jako semínka spící pod sněhem, sní vaše srdce o jaru.

Věřte těmto snům, neboť v nich je ukryta brána do věčnosti.

Váš strach ze smrti je jen bázeň pastýře stojícího před králem, jehož ruka se pochvalně dotkla jeho ramene.

Neskrývá se v pastýřově bázni radost z toho, že se mu dostalo pocty od samotného krále?

A uvědomuje si ještě vůbec, jak se chvěje?

 

Neboť co jiného znamená zemřít než stát nahý ve větru a rozpouštět se v slunci?

A co jiného je poslední vydechnutí než osvobození dechu od jeho neúnavných přílivů, aby se mohl vznést a rozletět a hledat Boha v nekonečnosti?

 

Jen tehdy, když pijete z řeky ticha, můžete skutečně zpívat.

A když dosáhnete vrcholu hory, pak teprve začnete stoupat.

A když si země vyžádá vaše údy, až tehdy začnete opravdu tančit.


předchozí  |  nahoru  |  další >