O víře

A starý kněz řekl, Promluv k nám o víře.

A on pravil:

Mluvil jsem snad v tento den o něčem jiném?

Nejsou vírou všechny skutky a všechny odrazy,

a to, co není skutkem a odrazem, není snad zázrakem a úžasem věčně prýštícím ve vaší duši, i když ruce otesávají kámen nebo upevňují osnovu?

Kdo může oddělit víru od svého konání nebo od svého povolání?

Kdo může před sebe rozprostřít svůj čas a říci, "To je pro Boha a to je pro mne; to je pro mou duši a to ostatní pro mé tělo?"

Všechen čas je křídly mávajícími v prostoru od jednoho já k druhému.

Ten, kdo si obléká morální zásady jen jako svůj sváteční šat, by měl být raději nahý.

Vítr a slunce nezanechají žádné díry v jeho kůži.

A ten, kdo vyjadřuje své jednání zásadami etiky, vězní svého zpěvného ptáka v kleci.

Nejsvobodnější písně se neozývají tam, kde jsou mříže a ostnaté dráty.

A ten, pro něhož je uctívání oknem, jež se dá otevřít i zavřít, dosud ještě nenavštívil příbytek své duše, který má okna otevřena od úsvitu do úsvitu.

 

Váš každodenní život je vaším chrámem a vaší vírou.

Kdykoliv do něho vstupujete, vezměte s sebou vše, co máte.

Vezměte pluh a výheň a paličku a loutnu,

věci, které jste nahromadili vedeni nutností nebo potěchou.

Neboť ve svém snění se nemůžete povznést nad své úspěchy, nebo padnou níž než vaše neúspěchy.

A vezměte s sebou všechny lidi:

Neboť v uctívání se nemůžete vznést výše než jejich naděje, ani se pokořit níž než jejich beznaděj.

A k tomu, abyste poznali Boha, nemusíte umět řešit hádanky.

Raději se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, jak si hraje s vašimi dětmi.

A pohlédněte do vesmíru; spatříte Ho, jak kráčí po oblacích, rozpřahuje své paže v blescích a sestupuje v dešti.

Spatříte Ho, jak se usmívá v květech, pak stoupá a kyne vám rukou ve stromech.


předchozí  |  nahoru  |  další >