O modlitbě

Potom řekla kněžka, Promluv k nám o modlitbě.

A on odpověděl těmito slovy.

Modlíte se ve chvílích úzkosti a nouze; měli byste se však modlit i tehdy, jste-li plni radosti a ve dnech hojnosti.

 

Neboť co jiného je modlitba než vaše rozprostření se do živoucího éteru?

A jestliže vám přináší útěchu, když vylijete svou temnotu do vesmírného prostoru, pak pro vás bude potěchou i vlít úsvit do svých srdcí.

Když se vám chce stále jen plakat a vaše duše vás dovede k modlitbě, měla by vás postrkávat stále a znovu vpřed, až se váš pláč změní v smích.

Když se modlíte, vznášíte se do výšin, kde se setkáte s těmi, kteří se modlí přesně v tuto stejnou hodinu a s nimiž byste se jinak než v modlitbě nemohli sejít.

Nechť je tedy vaše návštěva chrámu neviditelná a je určena jen a pouze plnému prožitku ducha a sladkému spojení.

Neboť vstupujete-h do chrámu z jiného důvodu, pak nebudou vaše prosby vyslyšeny.

A jestliže tam vejdete, abyste se pokořili, tehdy nebudete vyzvednuti:

A dokonce i když tam vstoupíte, abyste uctivě prosili o dobro druhých, nebudete vyslyšeni.

Naprosto stačí, vstoupíte-li do chrámu neviditelní.

 

Nemohu vás naučit, jak se modlit pomocí slov.

Bůh nenaslouchá vašim slovům, krom chvil, kdy je pronáší On sám prostřednictvím vašich rtů.

A nemohu vás naučit modlitbu moří a lesů a hor.

Ale vy, kteří jste se zrodili z hor a lesů a moří, dokážete sami tuto modlitbu nalézt ve svém srdci.

A budete-li naslouchat v poklidu noci, pak uslyšíte, jak ji vše kolem tiše pronáší.

"Bože náš, jenž jsi naším okřídleným já, je to tvá vůle, co nám dodává síly.

Je to tvá touha, co v nás touží.

Je to tvá síla, co dokáže přeměnit naši noc, jež je tvou, v den, který je také tvůj.

Nemůžeme tě o nic žádat, neboť ty víš, čeho je nám třeba již předtím, než se tyto potřeby zrodily v nás:

Ty jsi tím, čeho je nám třeba; a tím, že nám dáváš sám sebe, dáváš nám naprosto vše."


předchozí  |  nahoru  |  další >