O rozumu a vášni

A opět promluvila kněžka a řekla, Mluv nyní o rozumu a vášni.

A on odpověděl těmito slovy:

Vaše duše je častokráte bitevním polem, na kterém váš rozum a úsudek vedou válku proti vaši vášni a zálibám.

Kdybych mohl nastolit mír ve vaší duši, pak bych musel přeměnit neshodu a nepřátelství těchto jevů v jednotu a harmonický soulad.

Ale jak mohu, pokud se vy sami nerozhodnete pro mír a nezačnete milovat všechny části sebe samých?

 

Váš rozum a vaše vášeň jsou kormidlem a plachtou vaší, po moři se plavící duše.

Kdyby se roztrhla plachta, nebo kdyby se zlomilo kormidlo, nezbývá vám než se zmítat na vlnách vlečeni proudem, neboť jinak budete staženi do mrtvého bodu uprostřed moří.

Neboť rozum, vládnoucí sám, je silou omezující; a vášeň, jsouc samotná, je plamen, jenž hoří, až pohltí sám sebe.

Nechte proto svou duši, aby vynesla váš rozum do výšin vášně, ať může zazpívat;

a nechte ji, aby rozum řídil vaši vášeň, ať vaše vášeň prožívá své každodenní vzkříšení a jako fénix se vznese nad vlastním popelem.

 

Rád bych, abyste zvažovali své úsudky a své záliby, jako by to byli dva milovaní hosté ve vašem domě.

Jistě byste nedávali přednost jednomu hostu před druhým; neboť ten, kdo se více věnuje jednomu, ztrácí lásku a víru obou.

 

Uprostřed hor, když sedíte v chladném stínu bílých topolů a sdílíte společně klid a .vážnost vzdálených polí a luk - tehdy nechte své srdce v tichosti říci, "Bůh odpočívá v rozumu."

A když přijde bouře a mocný vítr otřásá lesem a hromy a blesky ukazují vznešenost nebe - tehdy nechte své srdce s úctou říci, "Bůh se pohybuje ve vášni."

A jakmile jste dechem v nebeské klenbě Boha a listem v božím lese, pak i vy můžete odpočívat v rozumu a pohybovat se ve vášni.


předchozí  |  nahoru  |  další >