O zákonech

Potom řekl právník, Ale co naše zákony, pane?

A on odpověděl:

Nacházíte potěšení v sestavování zákonů,

a přesto nacházíte ještě větší potěšení v jejich porušování.

Jako malé děti hrající si na břehu oceánu, kde vytrvale staví hrady z písku, a pak je se smíchem zboří.

Ale zatímco vy stavíte své hrady, oceán přináší stále více písku na pobřeží,

a když je zboříte, oceán se směje s vámi.

Věřte mi, že oceán se vždy směje s nevinnými.

 

Ale co ti, pro něž není život oceánem, a člověkem stvořené zákony nejsou hrady z písku,

pro které je život skálou a zákon dlátem, kterým ji otesávají podle své vlastní představy?

A co mrzák, jenž nenávidí tanečníky?

Co vůl, který miluje svůj chomout a losy a jeleny v lesích považuje za podivné a bezprizorní tvory?

Co starý had, který nemůže svléknout svou kůži, a tak o druhých prohlašuje, že jsou nazí a necudní?

A co ti, jež přicházejí příliš brzy na svatební hostinu, a když se přejedí a unaví, jdou si po svých a říkají, že všechny oslavy jsou hrozbou a že ti, kteří oslavují, porušují zákony?

 

Co mám říct o těch, kteří se domnívají, že také stojí v sluneční záři, ale jsou přitom k slunci obráceni zády?

Vidí jen své stíny a jejich stíny jsou jejich zákony.

A čím jiným je pro ně slunce než jen věcí vytvářející jejich stíny?

A čím jiným je přijímání zákonů než sehnutím se a sledováním stop jejich stínů na zemi?

Ale co vy, kteří hledíte přímo do slunce, jaké obrazy načrtnuté na zemi vás mohou zaujmout?

Vy, kteří putujete s větrem, jaká korouhvička může určovat váš směr?

Jaký zákon, stvořený lidmi, vás může spoutat, když se zbavíte svého jařma, pokud se nikdy nepřiblížíte k bráně žaláře?

Jakých zákonů se můžete bát, jestliže tančíte, pokud nikdy nezakopnete o železné řetězy?

A kdo je ten, jenž vás bude soudit, když ze sebe strhnete svůj oděv, pokud nebude nikomu bránit na jeho cestě?

 

Lidé z Orfalesu, můžete buben obalit látkou a lyře povolit struny, ale kdo může přikázat skřivanovi, aby nezpíval?


předchozí  |  nahoru  |  další >