O zločinu a trestu

Potom jeden z městských soudců vystoupil vpřed a řekl, Promluv k nám o zločinu a trestu.

A on odpověděl těmito slovy:

Když váš duch bloudí kdesi ve větru,

pak vy, sami a nestřeženi, spácháte zlo na druhých a tím i na sobě.

A pro toto spáchané zlo musíte klepat a čekat po jistou dobu nepovšimnuti u bran požehnaných.

Jako oceán je vaše božské já;

zůstává navždy neposkvrněno.

A jako vzduch stoupá, ač nemá křídla.

A též jako slunce je vaše božské já;

nezná krtčí chodby ani hadí díry.

Ale vaše božské já nesídlí ve vašem bytí samo.

Mnohé ve vás je vyrovnaným člověkem, a mnohé ve vás ještě není člověk,

ale beztvarý trpaslík, jenž spící kráčí v mlze a hledá své vlastní probuzení.

A o člověku ve vás bych teď rád promluvil.

Neboť to on, nikoli vaše božské já, ani trpaslík v mlze, zná zločin a jeho potrestání.

 

Často jsem slýchal, jak mluvíte o tom, kdo spáchal zlo, jako by to nebyl jeden z vás, ale cizinec a vetřelec ve vašem světě.

Já však říkám, že tak jako svátost a spravedlnost nemohou minout vznešenost, jež je v každém z vás,

stejně tak i hříšnost a slabost nemohou minout skryté hlubiny, jež jsou také v každém z vás.

A právě tak jako nemůže list zežloutnou bez tichého vědomí celého stromu,

ani ten, kdo činí zlo, nemůže páchat špatné činy bez skryté vůle vás všech.

Jako procesí kráčíte společně ke svému božskému já.

Jste cestou a jste poutníky.

A když jeden z vás upadne, jeho pád je výstrahou pro ty, kteří jdou za ním; je upozorněním na kámen vyčnívající na cestě.

Ano, a on upadne pro ty, co jsou za ním a jdou teď rychleji a jistěji, aniž by ten kámen odstranili.

 

A ještě toto, alespoň svými slovy, chci uložit do vašich srdcí:

Zavražděný nese jistou zodpovědnost za to, že byl zavražděn,

a okradený má jistý podíl na tom, že byl okraden. Spravedlivý má jisté tušení o činech hříšníka

a nevinný má jistou vinu na skutcích zločince. Ano, obviněný je často obětí ukřivděného,

a ještě častěji odsouzený nese břímě za nesouzené a neobviněné;

nemůžete oddělovat správné od nesprávného a dobré od špatného;

neboť stojí společně před tváří slunce, tak jako když se protkává černá nit s nití bílou.

A když se černá nit přetrhne, tkadlec musí prohlédnout celou látku a pozorně vyspravit celou osnovu.

Pokud kdokoliv z vás bude chtít soudit nevěrnou ženu,

nechť položí na váhy také srdce jejího manžela a změří jeho duši řádnou měrou.

A nechť ten, kdo chce pranýřovat útočníka, pohlédne do hlubin duše toho, na něhož zaútočil.

A chce-li kdokoliv z vás trestat ve jménu spravedlnosti a zatínat sekeru do stromu zla, nechť se nejprve podívá na jeho kořeny;

a tehdy nalezne kořeny dobra i zla, plodnosti a neplodnosti, všechny propletené dohromady v tichém srdci země.

A vy soudci, kteří byste měli být spravedliví,

jaký rozsudek vynesete nad tím, kdo je počestným v těle, ale zlodějem ve své duši?

Jaký trest byste vyměřili tomu, kdo vraždí tělem, a přesto je sám ubíjen ve své duši?

A jak potrestáte toho, kdo svým jednáním podvádí a utlačuje druhé,

a přitom je sám nešťastný a cítí se jako vyhnanec?

 

A jaký trest určíte těm, jejichž výčitky svědomí jsou větší než jejich špatné činy?

Nejsou snad výčitky svědomí spravedlností, kterou vykonává právě ono právo, kterému oddaně sloužíte?

A přesto nemůžete nevinného odsoudit k výčitkám svědomí, ani od nich nemůžete ulehčit tomu, kdo nese určitou vinu.

Nepozvány navštíví v noci dům, aby se lidé mohli probudit a pohlédnout jim do tváře.

A vy, kteří byste měli vědět, co je spravedlnost, jak ji můžete poznat, dokud nespatříte všechny tyto činy v plném denním světle?

Jen tehdy si uvědomíte, že vzestupy i pády jsou projevem jediného člověka stojícího na úsvitu končící noci jeho trpasličího já a začínajícího dne jeho božského já.

A že kameny chrámových zdí nejsou výše než nejnižší kameny v jeho základech.


předchozí  |  nahoru  |  další >