O práci

Potom řekl oráč, Promluv k nám o práci.

A on odpověděl těmito slovy:

Pracujete, abyste udrželi krok se zemí a s duší země.

Neboť zahálet znamená odcizit se ročním obdobím a vyčlenit se z koloběhu života, jenž kráčí důstojně a hrdě pokořen vstříc nekonečnu.

 

Když pracujete, jste flétnou, jejíž srdce proměňuje šeptání hodin v hudbu.

Kdo z vás by chtěl být rákosím, němým a tichým, když ostatní zpívají jednotně společným hlasem?

 

Vždy vám bylo říkáno, že práce je prokletí a dřina a neštěstí.

Ale já vám říkám, že když pracujete, naplňujete část nejsmělejšího snu země, jenž vám byl přiřknut ve chvíli, kdy se sen zrodil.

A v neustálé práci se spojujete s životem milujícím pravdu.

A milovat život prostřednictvím práce znamená být v těsném spojení s největším tajemstvím života.

 

Jestliže však ve své bolesti nazýváte zrození utrpením a své maso a kosti kletbou vepsanou na své čelo, pak vám na to říkám, že nic než pot na vašem čele nemůže smýt to, co je na něm psáno.

 

Říkali vám také, že život je temnotou, a ve své vyčerpanosti jste se stali ozvěnou toho, co říkali vyčerpaní.

A já říkám, že život je vskutku temnotou, jestliže je o tom člověk přesvědčen.

A takové přesvědčení je slepé, jestliže se dostaví poznání.

A veškeré poznání je zbytečné, není-li spojeno s prací.

A všechna práce je nadarmo, když jí chybí láska;

a když pracujete s láskou, poutáte sebe k sobě samému a k ostatním lidem a k Bohu.

A co znamená pracovat s láskou?

Utkat oděv z nití vytažených ze svého srdce, jako kdyby měla tento šat nosit vámi milovaná bytost.

Postavit dům s upřímným zanícením, jako by ho měla obývat vámi milovaná bytost.

Zasít semínka s něžností a sklízet úrodu s radostí, jako kdyby její plody měla jíst vámi milovaná bytost.

Obdařit všechny věci, které tvoříte, dechem svého vlastního ducha

a uvědomit si, že všichni požehnaní zesnulí stojí blízko vás a dívají se.

 

Často jsem slýchal, jak říkáte, jako by jste mluvili ze snu, "Ten, kdo vytesává z mramoru a nachází tvar své duše v kameni, je vznešenější než ten, kdo zorává půdu.

A ten, kdo chytá duhu, aby ji přenesl na látku, jež se bude líbit lidem, je lepší než ten, kdo vyrábí sandály pro naše nohy."

Ale já říkám, nikoliv ze sna, ale při plném vědomí pravého poledne, že vítr nepromlouvá jemněji k obřím dubům nežli k těm nejmenším stéblům trávy.

A velký je ten, kdo promění hlas větru v píseň, jež je prosycena jeho vlastní láskou.

 

Práce je láska, která je vidět.

A nedokážete-li pracovat s láskou, ale jen s nechutí, pak je lepší, abyste zanechali práce a sedli si k bráně chrámu a brali almužny od těch, kteří pracují s radostí.

Neboť pečete-li chléb bez zájmu o svou práci, upečete hořký chléb, jenž zasytí jen polovic hladového žaludku.

A jestliže vás nebaví lisovat vinné hrozny, pak vaše nechuť vmíchává do vína jed.

A i když zpíváte jako sám anděl, ale ve vašem zpěvu není láska, bráníte uším druhých, aby vnímali zvuky dne a zvuky noci.


předchozí  |  nahoru  |  další >